Pravidelná setkání / Seniorátní setkání

poslední aktualizace : 24.9.2010; RM

Uzavřenost a otevřenost našich sborů

Úvodní pobožnost měl Petr Špirko na velice příhodný text Ef 2,14, který přečetl v ekumenickém i kralickém překladu.

Ekumenický překlad: V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.

Kralický překlad: Nebo onť jest pokoj náš, kterýž učinil oboje jedno, zbořiv hradbu dělící na různo.

Účastníci dostali předem otázky, na které mnozí zaslali či přinesli odpovědi :

1. Jak myslíte, že se cítí noví hosté na evangelických bohoslužbách (sevřeně – neutrálně – uvolněně …)?
2. Jak se máme chovat k nově příchozím (neobtěžovat – srdečně tisknout ruce – nabídnout přihlášku do sboru)?
3. Jak vnímáte „klubové“ aktivity ve sboru, jako jsou společné dovolené, oslavy a výlety (bezvýhradně pozitivně – existují jistá úskalí – negativně, neboť někteří členové sboru se nenápadně ocitají na okraji)?
4. Co myslíte, že je nejdůležitější pro zdravou a přirozenou otevřenost našich sborů ( a co nám nejvíc schází)?

Hlavním hostem byla psycholožka Bohumila Baštecká. Její „přednáška“ byla velmi živá a vyvolávala naše bezprostřední reakce.

Toto je několik myšlenek, někdy i včetně doplňků, které se rozvinuly z pozdější debaty :

Uzavřenost je příjemná, jistá uzavřenost každého společenství – organismu je nutná. Uzavřenost je v nás geneticky zakódovaná. Sbor nemůže být bezbřehý. Uzavřenost a otevřenost je nutno vybalancovat. Každé pootevření či přivření má svá pro i proti. Vždy je něco za cenu něčeho jiného. Naše uzavřenost (evangelíků, sborů) je znát už i z položených otázek.

Jak působí na lidi kolem nás evangelické baráky (fary, kostely)? Jsou zavřené. Je tam co ukrást? Není, tak proč jsou zavřené? Na dveřích či plotech jsou omšelé cedulky – „platí ještě?“, „Co je to ta biblická, mohu tam přijít?“ – Měly by být vyznačeny hodiny pro volný vstup k faráři, pro rozhovor. Oznámení o bohoslužbách, o výjimečných akcích apod. do místních novin. Otevřený dům bez lidí nemá smysl, to lze jen u ryze duchovního prostoru a jen někde. V otevřeném domě musí být zajištěny služby, laici s tím musí pomáhat farářům. Nezbytné je chtít mluvit, bavit se s druhou stranou. Důležité jsou akce, kde jsou přirozeně namíchaní věřící i bezvěrci, aby si mohli bezvěrci všimnout – „Jé, oni jsou normální!“

My jdeme ven. Pomáhat se dá každý den, vždy je komu – ale jen tolik, kolik uneseme. Pro práci na ven potřebujeme mít pevnou vnitřní identitu. Sbory by měly mít společenskou zodpovědnost. Např. zařazení sboru do krizového plánu obce. Vědět, co v té které situaci dělat … Vnést do krizových situací duchovní prvek. Každý si musí uvědomit své poslání, tedy i sbor – proč tu jsme, proč sbor vznikl, jak vznikl, jak se chce rozvíjet, kam chce jít… Jsme tu jako církev proto, že nás tu Bůh chce, že nám tu předal nějaké dědictví.

Nově příchozí. Je důležité svědectví těch, kteří také takto přišli už dříve. Co mi vyhovovalo, může vyhovovat jiným, ale ne všem. Mohou potřebovat něco jiného. Citlivě vnímat jinakost příchozích. Tři opory duchovního společenství - mistr - učení - společenství. Některý příchozí jde za mistrem, jiný za učením, jiný za společenstvím.

Jsou různé možné vstupy do sboru. Které jsou u nás funkční, které jsou možné?

- bohoslužby

- rodiny, jednotlivci

- skupiny

- příležitostné události

- internet

…

Co máme navíc (oproti obětavým humanistům)? Křesťan může mít naději pro druhého i proti rozumu, vědě. I tam, kde ji ostatní ztratili. Křesťan má modlitbu. Jistotu, že na to není sám. Pravdivost společenství - příchozím je u nás dobře, i když ještě všemu nerozumí. Můžeme dát ujištění o smyslu života.

Další postřehy: Výuka angličtiny - ano nebo ne? "Kdo jiný má učit angličtinu s křesťanskými jazykovými prvky?!" Učit ji na církevních reáliích? Víra není morálka.Každý potřebuje svou "poustevnu".

Závěrem: Celé společné mluvení, vyjasňování si pojmů, postojů, přijímání zkušeností spoluúčastníků se dotýkalo otázek 1), 2) a 4), přičemž krajní možnost z otázky 2), a to rozdávání přihlášek do sboru nově příchozím, byla zcela pominuta. Otázka číslo 3) zřejmě vybočovala z tématu, takže jsme se k ní přirozeným tokem hovoru ani nedostali.

Pro potřeby svého domovského hvozdnického sboru a možná i širší zapsala ze svého subjektivního pohledu

Zdena Skuhrová

Následně použito pro setkání kurátorů, kde byla hostem také B.Baštecká.