Pravidelná setkání / Seniorátní setkání

poslední aktualizace : 1.10.2012; ZS

Seniorátní den v Soběhrdech začal v 10 hodin dopoledne nedělními bohoslužbami, které vedl bratr farář Jiří Ort z Vršovic. Celé bohoslužby byly zaměřeny hlavně na dětské posluchače, kteří se svými odpovědmi přímo zapojovali a doplňovali bratra faráře. Kázání bylo zarámováno a rozčleněno na několik částí písněmi ze Svítáku. O hudební doprovod se postaral místní bratr kurátor Jan Rataj (klavír, varhany) a bratr senior Roman Mazur (kytara).

V lavicích byly připraveny listy s popisem historie soběhrdského sboru. Mnozí jsme si je rádi vzali domů, abychom si je mohli vklidu přečíst.

V kostele už byla instalována výstava obrazů Jany Turecké. Manželka místního faráře je profesionální malířka. Když jsme po bohoslužbách všichni vyšli z kostela a pozdravili se s kazatelem, tak kdo chtěl se vrátil dovnitř a Petr Turecký zcela odborně zahájil vernisáž obrazů. Povídal o tvorbě své manželky moc hezky a zajímavě. Po vlastní prohlídce jednotlivých obrazů jsme se všichni vyhrnuli ven.

Děti už dováděly na trampolíně, místní muži chystali oheň na grilování klobásek, jejich protějšky vynosily na stoly na dvoře chlebíčky, buchty, kávu, čaj ... A dorazily posily z nedalekého Benešova, hned po svých vlastních bohoslužbách. Kromě místních bylo mezi účastníky několik rodin z Vršovic, Vinohrad, Libně, Jarova a Kladna. Sbor ve Hvozdnici zrušil pro tuto neděli bohoslužby a vyslal sem své zástupce. Měly dorazit i 3 "hvozdnické" rodiny s malými dětmi, ale nakonec se to žádné z nich nepodařilo.

Když se Petr Turecký mohl odpoutat od grilování, pustil se dalšího odborného výkladu, tentokrát o orchidejích. Je sice v tomto oboru amatér ale velice vzdělaný. Na stromech v zahradě mu visí desítky těchto zvláštních exotických rostlin. A posluchačů měl opět dost. Sluníčko svítilo, pár orchidejí kvetlo i navzdory tomu, že jejich hlavní doba květu je v zimě. Jen nás rušilo několik hladovců dožadujících se klobásek. Ale Petr je kliďas, tak se tím nenechal rušit. Podívali jsme se i na rozkletlé kaktusy ve skleníku. A nádherná veliká rajčarta.

Konečně nastal oběd. S tácky s klobáskami, chlebem a hořčicí jsme se usadili po zahradě a na dvoře. Pak nás bratr senior Mazur všechny svolal na dvůr k seznamovacímu kolečku. Teprve zde jsme se dozvěděli, odkud kdo je. A také co dělá, kolik má dětí sebou i doma, co má rád, ...

Snímek vpravo je spíše ilustrativní - ilustruje prostor našeho velkého společného kruhu. Pod dřevěnou střechou, kde jsou na trámech zavěšeny květináče, v prostoru mezi kuchyní (tu není vidět) a farou, s výhledem do zahrady.

Po té nastal čas pro společnou procházku. Role průvodce se ujal člen soběhrdského sboru Josef Bartošek, jinak seniorátní farář. Sliboval nám mnoho zajímavých věcí, ale kdyby s námi nešel i bratr Rataj, tak bychom se asi žádného výkladu nedočkali. Procházka pak končila na evangelickém hřbitově. Vzhledem k tomu, že naproti hřbitovu přes silnici je vepřín, jsme procházku zakončili velice svižně, skoro jsme běželi zpět do kostela. I tak jsme měli zpoždění, přednáška už měla začít.

Bratr farář Petr Gallus ze sboru v Sázavě si z několika nabídnutých témat vybral téma "Co dělá evangelíka evangelíkem?" Na snímku vpravo jsou jeho odpovědi - provokativní teze. Ty nám postupně sděloval a podrobněji je rozváděl. V následující živé debatě se uplatnili hlavně přítomní faráři, ale asi hlavně proto, že laikům se chtělo spíše poslouchat.

My Hvozdničtí jsme byli spokojeni, program byl zajímavý po celý den, společenství příjemné, počasí nádherné, co víc si přát ... I cestou zpět jsme sice zakopli o jeden bludný kořen, ale nakonec jsme se dostali šťastně domů.